Tělocvičná jednota SOKOL Praha - Strašnice - založeno 18.10.1908

Tělocvičná jednota SOKOL Praha - Strašnice - založeno 18.10.1908

  • Banner 1
  • Banner 2
  • Banner 3
  • Banner 4
  • Banner 5
  • Banner 6
Úvodní strana / O nás / Historie /

Texty sokolských písní

Hoj, vzhůru, pestrý sokole

Hoj, vzhůru, pestrý sokole, hoj, vzhůru na svou stráž,
nad nejvyšší hor vrchole, ó leť, co síly máš!
Jen dál, jen dál, jen výš' a výš', až nad oblaků lem:
až od hor k horám uvidíš tu celou českou zem.

Máš ocelové perutě a ocelový spár,
a v dol jak hledíš napnutě, máš v oku blesku žár. —
Jen dál, jen dál, jen výš' a výš'; hle lovce! — chraň se, chraň!
Čím v letu výš', tím bude spíš' ti k smíchu jeho zbraň.

A co to jásá po kraji, ty sokolíku můj?
To tisícové dívají se vzhůru na let tvůj.
Jen dál, jen dál, jen výš' a výš'! Ty's naší síly vzor,
a ty své mety doletíš, i každé bouři vzdor!

Hoj, vzhůru, český sokole, až v bouřných mraků lem:
ať s vichrem vidi v zápole tě celá česká zem!
Jen dál, jen dál, jen výš' a výš', a střez nám prapor náš. —
Tvá peruť mávej nahoře a dole naše páž!

  

Lví silou vzletem Sokolím

Lví silou vzletem Sokolím kupředu kráčejme
a drahé vlasti v oběti své síly snášejme,
a byť i cesta daleká, ta Sokolíka neleká.
Jen mužně, statně ku předu, vždyť drahá vlast čeká.
Vlast máti až nás zavolá co věrné dítky své,
tu mocné paže Sokola zlé škůdce v souboj zve!
Tož blahá bude naše slast za oběť svůj i život klást,
to svaté heslo Sokola:“Za národ, drahou vlast!“
Jen, bratři silou hrdinnou svou hajme vlast i řeč,
to chloubou buď nám jedinou a pro ni spějme v seč!
A potom teprv v spásný den nám vzejde krásný, zlatý sen.
Pak sluncem jasným bude plát nám navždy volnost jen.

 

Spějme dál

Spějme dál, statně dál  za sokolským praporem.
Dokud boj neustál  v poutech úpí rodná zem.
Dokud boj kolem zní každý na svém místě buď.
A kdo se odrodí čepel rve tu zrádnou hruď.
Bratři výš stále výš smělým letem slunci vstříct.
S nadšením k cíli blíž, spěje borců na tisíc.
Silou lví každý z nás to je obrněný stroj.
Věrnou stráž, Vlasti máš. Sokol třímá prapor tvůj.

Paže tuž, Vlasti služ! Zní nám cestu řadu let.
My jsme tím nadšeni, řítíme se možně vpřed.
Vězmi zbraň v boku zář, v žilách otců celou krev.
Nad námi prapor vlá v rudém poli bílý lev.
Nad námi prapor vlá v rudém poli bílý lev.

 

Jdou sokolské šiky

Jdou sokolské šiky jdou, prapor vlá jim nad hlavou,
prapore náš rudo-bílý, znaku naší české síly, vlaj a duj,
/: doneseme svorně k cíli prapor svůj. :/

Mocně ať vlá výš a výš, neskloní se nikdy již.
Bude vláti nade sborem, bouřných mraků hrdým vzdorem, kupředu!
/: Pro vítězství, za praporem kupředu !

 

Ku předu

Ku předu, ku předu, zpátky ni krok!
Sokolí heslo je stále;
znělo už k pochodu mnohý tak rok,
znít bude na věky dále.

Ku předu, ku předu, dokud je dech,
pro slávu, blaho a zdar našich Čech!
Kde vlasti nepřítel, kde že tu sok?
Pochodem přes něho dále!

Napřed se nastaví čelo a hruď,
prapor než roztrhán v kusy. —
Kdo že to poroučí: „Otrokem buď!?"
Kdo že tu poslouchat musí?!
Někdo-li poroučí: „Poslouchej mne!
zahřmí to na odvěť: „Však ještě ne!
Vlast matku udeřit má-li kdo chuť,
dřív syna skoliti musí!"

Však ještě při druhu stojí tu druh,
Čechy jak vídala Sláva. —
Naše ta země a náš je ten luh,
kde Sokol perutí mává!
Ku předu, ku předu, krok nikdy zpět,
s rachotem bubnů jak v boj chodil děd!
Však živ je doposud náš starý Bůh.
Vlast česká na vždy buď zdráva!