Tělocvičná jednota SOKOL Praha - Strašnice - založeno 18.10.1908

Tělocvičná jednota SOKOL Praha - Strašnice - založeno 18.10.1908

  • Banner 1
  • Banner 2
  • Banner 3
  • Banner 4
  • Banner 5
  • Banner 6
Úvodní strana / O nás / Články /

Sokolská kázeň

Sokolská kázeň
  

Jsem členem Tělocviční jednoty SOKOL Praha – Strašnice a dovolte mi, abych se zde pozastavil nad několika skutečnostmi, které se odehrály za posledních několik měsíců.

Sokolská kázeň? Samotným starostou ČOS nám bylo vytýkáno, že máme plno sokolských argumentů a gest, ale svým jednáním jsme porušili to základní – sokolskou kázeň. Údajně jsme porušili sokolskou kázeň tím, že jsme se nevzdali právní subjektivity. Co tím starosta ČOS myslel? Výbor naší jednoty přeci dodržel závazku, který na něj přenesl jeho nadřízený orgán – valná hromada naší jednoty. Závazku, zůstat nadále sdružením s vlastní právní subjektivitou. Výbor se tedy v tomto případě zachoval čestně a jednal v zájmu naší jednoty. To se ovšem nedá říci o starostovi sokola Vršovice a Župy středočeské Jana Podlipného – o bratru Šilhanovi, který i přes jasný pokyn valné hromady sokola Vršovice zůstat nadále sdružením se svojí právní subjektivitou, učinil takové kroky, které vedly ke ztrátě právní subjektivity. On se prostě rozhodl sám bez ohledu na rozhodnutí většiny. A já se ptám, kde je takzvaná sokolská kázeň teď? Co vedlo župního starostu k tomuto činu? Čím byl motivován, že jednal proti rozhodnutí nejvyššího orgánu své župy? To ale nejvyšším představitelům ČOS nevadí. A vlastně proč by mělo, když jim to přišlo vhod. Z jejich pohledu zde jistě sokolská kázeň porušena nebyla. Co je to tedy ta „sokolská kázeň“, když nereprezentuje takové charakteristické a povahové rysy člověka, jakými jsou čest, pravda a demokracie? Co si tedy za tímto pojmem představuje starosta ČOS? Slepou poslušnost oddaných oveček?

Ze vzpomínek a vyprávění pamětníků, z knih a časopisů, ale i z dokumentů se dozvídáme o velké síle, kterou mělo Sokolské hnutí v předválečné historii českého národa. Tato síla plynula z jednoty. Z jednoty silných jedinců, kteří konali vše v dobré víře a pro blaho národa. Tito jedinci v místě svých rodišť zakládali a stávali se členy jednotlivých sokolských jednot. Sokolské jednoty rostly doslova jako houby po dešti. Byly utvořeny župy, které pomáhaly vytvářet strukturu sílící organizace. A vše zastřešovala Česká obec sokolská, ve které bylo místo pro fyzické osoby – tedy cvičence, ale také pro právnické osoby - tedy právě pro samostatné jednoty hlásící se k sokolské myšlence. Nikde ani vidu ani slechu o centralistickém řízení. Vše bylo řízeno ze samotných jednot.

Proč jsme tedy v dnešní době svědky centralizace České obce sokolské? V době, kdy se vše velké tuneluje a bortí. Proč by se to nemohlo stát i sokolu? Vždyť byly učiněny takové kroky, které k tomu vybízejí. Že se to ČOS netýká? Co tedy bylo učiněno pro to, aby se tomuto zabránilo? ČOS v současné době disponuje značným nemovitým majetkem, kde budou mít malé jednoty záruky, že se jednoho dne na jejich hřištích nezačne stavět komerční areál a z tělocvičny se nestane víceúčelový sklad? Že zárukou je vedení ČOS? To samé vedení, které již dokázalo svou moc při zmanipulování posledního sjezdu ČOS? Opravdu si členové sokolského hnutí myslí, že to možné není?

Jen s ohledem na skutečnost, že ČOS je jedním z několika akcionářů společnosti Sazka a.s., která se zavázala postavit víceúčelovou sportovní halu pro pořádání MS v ledním hokeji, mě napadá několik myšlenek. Kde na to Sazka vezme peníze? Pravděpodobně osloví své akcionáře. Co když to bude ztrátový podnik? A tady už se nebavíme jenom o milionech. Kdo to všechno zaplatí? Akcionáři. Tedy i Česká obec sokolská bude muset sáhnout hluboko do kapsy. Ale kam, nebo komu? Začne prodávání pozemků a budov? Jakých? Zabývá se vůbec někdo tím, že díky centrálnímu vedení ČOS se může daleko snáze nakládat s movitým i nemovitým majetkem jednotlivých jednot. Asi ne. A jestliže ano, tak to bude s největší pravděpodobností někdo, kdo se toho pokusí spíše využít, nežli tomu zabránit. Tato neprůhlednost vedení ČOS, tyto jejich podivné manýry, a arogantní praktiky, mě přesvědčili o tom, že jsem hlasoval pro zachování samostatné právní subjektivity v naší jednotě. Nerad bych po několikaletém úsilí zjistil, že naše malá jednota, ke které mám silný vztah, byla přejmenována na  TJ Konsolidační agentura.

Již tedy nejsem řádným členem České obce sokolské. Jsem členem tělocvičné jednoty, která zůstala a já doufám, že tomu bude i nadále, u svého tradičního označení SOKOL, neboť se stále hrdě hlásíme k sokolské myšlence. Cítím se tedy stále býti sokolem, nehledě na členský průkaz, nebo členskou známku. Přeložený kus papíru s fotografií a známkou z nikoho sokola ještě neudělal. A kdo tomu věří, toho upřímně lituji.

Začal jsem výrokem starosty ČOS a pokusím se jím tedy i skončit. Ve svém posledním dopise adresovaném našemu starostovi uvádí, že naše jednota díky několika jedincům začala psát doslova černou kroniku své existence. Já tedy všem sokolům, kteří mají svůj vlastní názor, nebojí se ho veřejně říci a nechovají se jako dav ovcí v moci PV ČOS, ale dokáží otevřít oči a prohlédnout, přeji, aby vše co jsem zde popisoval zůstalo pouze na tomto papíře. Byla by to opravdu katastrofa pro celé sokolské hnutí, kdyby se byť část z tohoto naplnila.

 Se sokolským NAZDAR

David Borkovec

5.8.2001