Tělocvičná jednota SOKOL Praha - Strašnice - založeno 18.10.1908

Tělocvičná jednota SOKOL Praha - Strašnice - založeno 18.10.1908

  • Banner 1
  • Banner 2
  • Banner 3
  • Banner 4
  • Banner 5
  • Banner 6
Úvodní strana / O nás / Články /

Sokolský cvičitel

Sokolský cvičitel

Chtěl bych zde šířeji rozvinout pojem, sokolského cvičitele v Jednotě, především z mého pohledu, tak jak jej vidím a cítím.
Jedním z cílů každého cvičitele je vychovat své zdatné nástupce, kteří budou ještě lepší než je on sám. Každý cvičitelský sbor musí vytvořit novým mladým zájemcům o cvičitelskou práci takové podmínky, které tyto zájemce neodradí, ale naopak přitáhnou ještě blíže k Sokolu. Pokud chceme vychovat ze staršího žactva a posléze z dorostu dobré cvičitele, měli bychom si nejprve říci, co si pod pojmem „dobrý cvičitel“ představujeme. Je to celý soubor vlastností, schopností a dovedností, které by měl mít. Můžeme je rozdělit do několika kategorií:

I. Tělocvičná činnost

 - ovládá prakticky i teoreticko cvičení na nářadí, s náčiním, dopomoc a záchranu

 - dokáže srozumitelně vysvětlovat a učit jednotlivé prvky

 - zná pravidla míčových, pohybových her a sám je hraje

 - ovládá prakticky i teoreticky lehkou atletiku

 - ovládá práci s hudbou a cvičení na ní

 - umí velet a ovládá pořadová cvičení

 - ovládá základy první pomoci a zdravovědy

II. Vzdělavatelská činnost

 - probouzí hrdost na svou vlast a na Sokol ve svých cvičencích

 - připomíná důležitá data a důležité okamžiky historie

 - podněcuje členy k činnosti pro jednotu

 - píše články pro web jednoty, do kroniky, do sokolského tisku

III. Výchovná činnost

 - vychovává ze svých cvičenců slušné lidi

 - řeší spory v oddílu nestranně ale rozhodně

 - nikoho neupřednostňuje, nad nikým se nepovyšuje, nikoho neponižuje

 - potlačuje špatné vlastnosti u cvičenců

IV. Osobní kvality

 - je zodpovědný

 - je dochvilný

 - je pravidelný (docházka)

 - vyžaduje kázeň a sám je ukázněný

 - je slušný

V. Mezilidské vztahy

 - snaží se problémy a konflikty řešit a nevyvolávat je

 - při konfliktech se snaží zachovat si chladnou hlavu a řeší je v klidu

 - jedná vždy na rovinu a ve prospěch Sokola

 - nikoho neosočuje ani neuráží

 - přispívá k výborným vztahům mezi cvičiteli

VI. Ostatní aktivity

 - aktivně se účastní školících a doškolovacích akcích

 - v jednotě se aktivně zapojuje do činnosti

Jestliže máme představu, jak by měl „dobrý cvičitel“ vypadat,můžeme začít přemýšlet, jakým způsobem takového cvičitele získat z řad žactva a dorostu. Nejprve si musíme vytvořit jakousi osnovu, podle které budeme postupovat při přípravě pomahatele na cvičitelskou činnost. Většinou začínáme pomahatele seznamovat s „tělocvičnou činností“. Pomahatel se učí metodickým řadám na jednotlivém nářadí, dopomoci a záchraně. Učí se cvičit s náčiním, ovládat pravidla her, soutěží, pracovat s hudbou, znát pravidla atletiky, učí se mnoha dalším činnostem a v neposlední řadě pořadovým.

Pokud pomahatel začíná splňovat tělocvičné podmínky a je dostatečně morálně vyspělý, můžeme začít s intenzivnější „vzdělavatelsko – výchovnou“ přípravou. My sice již mladého pomahatele po drobných krůčcích vedeme touto oblastí, především svým osobním příkladem, ale teď již můžeme tuto činnost zintensivnit. Je důležité, pomahatelům a mladým cvičitelům, odhalit cíl cvičitelské práce. Tímto cílem je „ideální cvičenec“:
Slušný člověk ctící právo a demokracii, spravedlnost, nestrannost, věcnost, kritičnost, nezištnost, odpovědnost, souhlas slova a činu, kázeň, přesnost a dochvilnost. Kromě těchto a jiných morálních vlastností, by měl být dostatečně fyzicky zdatný a v neposlední řadě by měl být hrdý na svou vlast i Sokol.

Jestliže jsme mladému cvičiteli nastínili, co je jeho cílem a tento nový člen cvičitelského sboru se začíná pomalu, ale přeci zapracovávat, měli bychom si uvědomit následující. Cvičitelé obecně, ve většině Jednot jsou vnímáni jako nástroj, který je mnohdy podceňován a odsouván na druhou kolej. Pojďme si tedy říci, kdo cvičitelé jsou a jakou roli hrají v našem spolku.

Každá Jednota by chtěla mít plný cvičitelský sbor, který by organizoval množství akcí pro veřejnost, které by nalákaly mnoho dalších členů a všem by ukazovaly, že tento Sokol žije a dělá pro veřejnost záslužnou práci. Dále by každá Jednota chtěla plný stav všech oddílů a zároveň plnou tělocvičnu od rána až do noci, nejlépe po sedm dní v týdnu. Dojít k tomuto snu, pokud to vůbec lze, můžeme pouze s kvalitními cvičiteli. Jakmile si toto uvědomíme a začneme to respektovat jako fakt, který budeme podporovat a začneme dělat pro cvičitele možné i nemožné, tak máme nakročeno správným směrem. Při naší činnosti jsou to právě cvičitelé, kdo jsou na očích veřejnosti. Veřejnost hodnotí Jednotu podle pravidelné cvičitelské práce v oddílech, podle pořádaných akcí, které organizují především cvičitelé. I sebelepší výbor Jednoty se skvělými činovníky by neuspěl bez kvalitních cvičitelů. Z těchto důvodů je zřejmé, že cvičitelé jsou srdcem každé Jednoty. V dnešní době je velice obtížné získat nové kvalitní cvičitele. Je to příčinou mnoha důvodů, které zde nechci rozvádět, bylo by to na další článek, ale jakmile se některé Jednotě dostane to požehnání a začne jí pod rukama růst nová naděje, musí udělat všechno pro zdárné začlenění a ustálení nového cvičitele ve cvičitelském sboru. Jednota by měla „zamést cestu“ před novým cvičitelem a neodrazovat jej, kromě jiného, mnohdy zbytečnými narážkami bratří a sester, kteří mají pocit, že vše není stále dost sokolské. Nikdo se ještě sokolem nenarodil, ani se jím nestal ze dne na den, třeba vyplněním formuláře. Každý člověk musí k sokolství dojít sám a u cvičitele to platí trojnásob. My ho k sokolství můžeme vést, ale jen on sám tuto ideu může přijmout za vlastní. Jedná- li se o mladého pomahatele, nebo cvičitele, tak hrubý zásah ze strany starších bratří a sester by mohl mnohé nenávratně zkazit. V tomto ohledu je nutné, aby si v každé Jednotě uvědomili, jaké jsou priority pro další růst a vývoj. Prioritou číslo jedna jsou cvičitelé. Ač se někteří činovníci brání a ohrazují, že i ta jejich funkce je velice důležitá a hodná uznání. Ano, jejich činnost je důležitá a určitě zasluhují uznání nás všech, ale bez nich by se nějak pokračovalo, třeba hůře, ale pokračovalo. Kdežto bez cvičitelů by nebyl Sokol.

Patrik Borkovec

10.5.2004  

zveřejněno v časopise SOKOL 5/2004