Tělocvičná jednota SOKOL Praha - Strašnice - založeno 18.10.1908

Tělocvičná jednota SOKOL Praha - Strašnice - založeno 18.10.1908

  • Banner 1
  • Banner 2
  • Banner 3
  • Banner 4
  • Banner 5
  • Banner 6
Úvodní strana / Akce / Výjezdní setkání /

Deník Ohře 2016

Výjezdní setkání cvičitelů a pomahatelů Sokola Strašnice se zaměřením na poznávání řeky Ohře a jejího okolí.

V neděli 10.7.2016 v 11:45 hodin jsme se sešli v Šervůdkém parku na Hlavním nádraží, naproti „Potrefené Huse“. Všichni dobře naladěni s očekáváním toho nejhoršího počasí, které nás mělo za celé roky vodáckých výprav potkat. Nastoupili jsme do rychlíku Rx 760 Vyšehrad, směrem Cheb. Díky online zakoupené hromadné jízdence jsme měli i místenky, což jsme ocenili, když jsme zjistili, jak je vlak plný. Musel jsem galantně vyhodit všechny cestující z našich tří kupé. Cesta vlakem byla pohodová, dorostenci si zalezli do jednoho kupé a pařmeni do druhého. Tak jsem jim tam ze třetího kupé posílal Lukáška s Šimonkem, a bavil se. Bětka nás ve vlaku vybavila žlutýma tričkama, které pro nás spolu s Májou vyrobily. A samozřejmě jsme se ládovali všemožnýma buchtama, kdo co měl napečeno z domova. Rád bych tímto poděkoval Lukyho mamce. V Chebu jsme si v 15:47 přesedli do nového regionálního vlaku „Shark“ polské výroby s označením OS 7345. Pět minut nato jsme vystupovali v Tršnici, kde už na nás čekali David s Martinou a jejich čtyřnozí společníci, Neroušek a Roxanka. David vyzkoušel oba kempy a rozhodl se zůstat v kempu u Fanynky, za hospodou u nádraží. Výhodou byla pitná voda a hospoda. A také, že jsme se nemuseli trmácet kilometr do druhého kempu. Kemp i správci byli v pohodě. Přístup k řece, suché WC, pitná voda, možnost zaparkovat auto ve dvoře. Bohužel Dronte sem odmítá zavést lodě. I přes naší opakovanou prosbu.

V pondělí 11.7.2016 ráno jsme naložili loďáky do aut a nadvakrát je převezli k druhému kempu, a šli pěšky. Tam jsme si převzali lodě, celkem deset Vyder s vybavním. Vystrojili jsme lodě úvazy, houbami, vystlali jsme sedačky, umístili loďáky a barely a vydali jsme se na řeku. První část etapy byla úplně v pohodě. Bylo parádní počasí a my jsme si dali i koupačku. Naši čtyřnozí kamarádi byli pořád ve vodě. Hlavně Nero vypadal, že dneska do lodi nesedne a celou řeku proplave, nebo proběhne. Na oběd jsme zastavili v Nebanicích. Zavázali lodě pod mostem a prošli kolem jezdeckého klubu do restaurace U Zlaté Podkovy. Super zahrádka, dobré jídlo. Ideální začátek. Bohužel, co se týče jídla na dlouho to byla poslední slušná hospoda. Původní plán byl kempovat v Šabině, ale změna je život a tak jsme první etapu zakončili v Kynšperku. I proto, že naše pařmenky znovu objevily zálibu v soulodění. Před jezem v Kynšperku je pro vodáky vytvořený kanál vedoucí přímo do kempu, kde překonáváte jednu lavici. Při čekání na pomalejší lodě jsme na roztoku s Lukáškem viděli užovku. Protože naši opozdilci byli opravdu hodně pozadu, vydali jsme se jim s Lukáškem naproti, k úsměvnému údivu ostatních vodáků s dotazy, kdo pluje špatným směrem a jestli toho ještě máme málo. Letošní vodu jsme měli jen málo cvaknutých. Vlastně na začátku vody to byli jen naši noví zadáci, Tomáš se Štěpánkou. Ale poté si už vedli znamenitě. Kemp Dronte v Kynšperku nás moc nepotěšil. Umývárky nepoužitelné. V kempu jsme přečkali první krátkou bouřku a poté jsme se vydali do Kynšperku. Někdo do pivovaru, někdo na prohlídku městečka. Pivovar podle mnohých ohlasů nedostál očekávání. Hold Kácov je Kácov a to je hodně vysoko nastavená laťka.

V úterý 12.7.2016 jsme se sbalili a vyrazili kolem desáté hodiny na řeku. Trochu jsme prohodili posádky, protože Honza si na den odskočil do Prahy na zápis na VŠ. Do první svačiny jsme překonali pouze jeden práh a byli jsme v kempu Hogan, Šabina, kde jsme měli nocovat. Ještěže jsme změnili plány. Kemp je rozlehlý, s kioskem a suchým WC. V kiosku pouze párky apod. a to i utopenci byli naložený snad dnešní ráno. Smutný. Z Šabiny jsme pokračovali k jezu Černý mlýn, před elektrárnou Tisová. Oproti minulé zkušenosti, kdy jsme lodě museli přetahovat, tu byl nový jez s rybím přechodem a sportovní propustí. Paráda. Navíc při plavbě kolem elektrárny, kdy ji skoro nevnímáte, jsme viděli po levém břehu proti nám pádit norka. Při průplavu Sokolovem jsme si říkali, že minulá povodeň musela vyplavit pneuservis. Protože pneumatik bylo opravdu hodně. Marně jsme v Sokolově hledali nějakou hospůdku u řeky. Rybáři nám poradili, že dobře vaří v Královském poříčí. Tak jsme velmi natěšení pluli další „asi kilometrapůl“ = borkomíle, ale bohužel tam měli jen přepálené smažky. Tak jsme se hecli a dali jsme to až do Lokte. Na začátku Lokte, jsme zaparkovali lodě na levém břehu u nádraží a vyrazili do hospody Formanka s vidinou pořádné bašty. Tak ta se nekonala. Nedosmažené maso, nedovařená jídla, pomalá obsluha. Prostě všechno špatně. Sedli jsme do lodí a dojeli do zarezervovaného kempu Dronte. Kemp sám o sobě byl velký vtip. Lodě se museli vytáhnout na dřevěné molo víc jak dva metry nad řekou a do kempu vedli schody. Myslím, že 80 schodů je asi dobrý ekvivalent pro představu. Kemp je ohraničen vysokým plotem a budí dojem většího volejbalového hřiště. Kiosek s kyselou obsluhou, pitná voda a suché WC. Jeli jsme se podívat do druhého kempu, ale ten byl přeplněný a arogantní vystupování správkyň nás přesvědčilo, že to vydržíme. Navíc chtěli 100 za osobu a platbu za všechny předem.

Ve středu 13.7.2016 jsme vstali a vydali se na prohlídku hradu Lokte. Nádherný hrad. Zalezli jsme na oběd do hradní restaurace a po několika dnech se na Ohři dobře najedli. Kromě počasí, které se postupně zhoršovalo, ale ne tak dramaticky, jako předpovídali servery a Zuzka, se vše ostatní začalo měnit k lepšímu. Ještě před odjezdem nás opustila Adélka s náběhem na anginu. Z Lokte jsme vyrazili po druhé hodině a čekala nás nejkratší etapa celé letošní vody. Původní plán byl kempovat v legendárním kempu Hubertus, ale na popud většiny jsme začali zjišťovat možnost kempovat v Loděnici u neméně legendární paní Mocové. Ta bohužel měla plno, ale doporučila nám kemp v Doubí v KV a byl to nejlepší kemp na Ohři. Díky paní Mocová. Cestou do KV jsme proplouvali kolem Svatošských skal, kde jsme za lávkou přirazili k pravému břehu a dali si jídlo v osvědčené Lesní restauraci. Škoda jen, že 500 metrů před touto restaurací je další neméně skvělá hospoda. Taková nám moc chyběla na začátku plavby z Tršnice. Kemp v Doubí se hůř hledá. Jakmile minete pravoúhlou zatáčku doprava, tak asi po 700 metrech naleznete na pravém břehu malou reklamu. Cestou jsme sledovali divoká prasata, jak pijí z řeky. Vytáhli jsme lodě na břeh, zamknuli je a prošli kolem zahrádek do nohejbalového areálu. Čisto, sprchy, WC, pitná voda, gril, hospůdka, zastřešené posezení, usměvavý personál. Paráda.

Ve čtvrtek 14.7.2016 jsme nebourali stany, protože nás čekal den volna s návštěvou Karlových Varů. Rozdělili jsme se na dvě skupiny. První vyrazila dříve a navštívila Alžbětiny lázně, kde si zaplavali v bazénu a dali si saunu, protože čtvrtek byl nejchladnějším dnem celé vody. Prošli jsme si kolonádu a sešli se u vřídla. Špunti měli ale strašný hlad, a tak Borkovcovi vyrazili do Řízkárny na dobrý oběd a zbytek šel na promenádu nafotit spoustu bláznivých fotek, ochutnat prameny, lázeňské oplatky, narvat se do telefonní budky, apod. K večeru pár jedinců na popud Lukyho a Šími navštívilo místní kino Čas a film Doba ledová – mamutí drcnutí. Ti ostatní šli vyprovodit Makču na nádraží, která odjížděla a přivítat Jardu, který přijížděl. Ten den nás ještě opustila Zuzka, která odlétala za oceán. Večer jsme se sešli v kempu a dali první kytary.

V pátek 15.7.2016 jsme zbořili stany a vyrazili na řeku. První nás čekal jez Tuhnice v KV, který jsme před šesti lety dlouze přenášeli. Dnes jsme ho v klidu sjeli novou sportovní propustí. Další pochvala. Cestou KV jsme se nemohli nezastavit u paní Mocové v Loděnici, a v jejím legendárním kempu. Po drobném občerstvení jsme pokračovali. Úspěšně jsme projeli všemi prahy v KV, minuli soutok s Teplou a dorazili jsme do kempu Hubertus. Tam jsme si dali pauzu, ohřáli se, dali si polívku a prohlédli si šlajsny, které nás čekaly. Před námi se tam zvrhla jedna loď a sjela to dnem vzhůru, tak jsme měli strach, co to udělá s nováčky. Sjeli jsme je všichni v pohodě, bez ztráty kytičky. Ohře za KV začíná více téct a k naší radosti se objevuje více peřejí. Oběd jsme si dali u Dvořáků v Dubině. Super. Dobře jsme se najedli, trochu ohřáli a vyrazili dál. Na cestě Ohří nás čekal smutný pohled na zdevastované Lázně Kyselka, které se konečně snad začínají pomalu opravovat. Za Kyselkou se v peřejích málem cvakli Honza s Bětkou, ale rychlý Honzův manévr, který obsahoval rychlé vyskočení a znovu naskočení do lodi je zachránil. Mája s Terkou takové štěstí neměli. Trefili kámen a proud vody převrátil jejich loď, která se v polovině zasekla o obrovský balvan. Bohužel loď byla natočena otevřenou částí do proudu a celá pod vodou. Mája seděla na balvanu a Terka se sotva držela za lodí. S Honzou jsme je z vody dostali a po mnoha minutách jsme loď vyprostili. Bylo to nejtěžší vyprošťování, co jsem kdy dělal. Pouze ve dvou to stálo opravdu mnoho sil. Naštěstí se nikomu nic nestalo a holky skoro nic neztratily. I mobily po vysušení fungovaly. A protože se hned na stejném místě cvakla další loď, tak jsme jim s Honzou taky pomohIi. To už nám šlo o poznání rychleji, i když se nám tam pořád motal lehce indisponovaný vodák. Další peřejky byly už v pohodě. Dojeli jsme do kempu ve Vojkovicích, dali si Pizzu v hospodě a bylo dobře. 30 kilometrů, tedy 20 borkomílí jsme zvládly i s obědem, skoro obědem a sváčou za 10 hodin.

V sobotu 16.7.2016 nás čekala poslední etapa do Klášterce nad Ohří. Sbalili jsme tábor a lehce po 10 hodině jsme vyrazili na vodu. Řeka slušně tekla, navíc se na nás začalo smát i sluníčko. U mostu mezi Okounovem a Lužným jsme tentokrát nezamířili vpravo k penzionu Betty, jako posledně, ale vlevo do hotelu Slunce, kde jsme si dali oběd. Dobrá volba. A pak už nás jen čekalo posledních pár borkomílí do konce. V Klášterci jsme vlevo za mostem u občerstvení vrátili lodě, nanosili jsme jim je do stodoly a vydali se pěšky na nádraží. Tam jsme se rozloučili s motorizovanými osádkami, Davidem, Martinou, Zuzkou a Lukym a vyrazili vlakem zpět do Prahy. Po pěti minutách jízdy rychlíkem, ke mně přišel strnulý Tomáš a sdělil mi drobnost, že nechal barel na nádraží. Naštěstí se pro něj Zuzka vrátila, když Martina zavolala na nádraží, ať ho schovají. Výpravčí říkala, že už ho obhlížel bezdomovec. No škoda Tome, dobrý skutek uděláš jindy.

Mám-li to shrnout, tak Ohře je jednou z nejkrásnějších řek u nás. Čistá voda, spousta vodních rostlin a živočichů. Viděli jsme spoustu volavek, vydru, norka, užovku a divočáky. Bohužel ceny kempů na Ohři se za 6 let výrazně zvedli, ale kvalita služeb stagnuje, nebo dokonce oslabuje. Navíc do Lokte nemáte moc šanci narazit na dobrou hospodu u vody. Co musím vyzdvihnout, jsou nové jezy s propustěmi pro vodáky.