Tělocvičná jednota SOKOL Praha - Strašnice - založeno 18.10.1908

Tělocvičná jednota SOKOL Praha - Strašnice - založeno 18.10.1908

  • Banner 1
  • Banner 2
  • Banner 3
  • Banner 4
  • Banner 5
  • Banner 6
Úvodní strana / Akce / Výjezdní setkání /

Deník Lužnice 2009

PONDĚLÍ 17.8.2009

Praha – Suchdol n./Lužnicí

Vše začalo v pondělí kolem půl jedenácté, kdy jsme se scházeli na hlavním nádraží v Praze. Vlakem do Veselý n./L., který jel v 11,14 jela partička ve složení: Patrik, Miki, Bety, Jára, Vláďa, Filip, Verča, Láďa. Vlak docela komfortní, měli jsme celé kupéčko pro sebe. Celou cestu svítilo sluníčko, jen pět minut před přestupem ve Veselý začlo lejt jako z konve. Po pěti krocích už nemělo cenu utíkat, protože jsme byli úplně durch. Čekala na nás nová regionova, která nás odvezla do Suchdola nad Lužnicí, což byla naše startovní pozice. Do kempu jsme dorazili kolem 15,00 hodin. Libor s Mirdou přifrčeli autem kolem 18,45 a kluci hned chtěli prozkoušet Librovo auto, jestli tam nemá nějaký nový hejblátka. Libor to včas prokoukl a co nejrychleji auto zavřel. Největší rozruch vyvolal Mirda, když nám Libor vesele sdělil, že si Mirda nevzal spacák, protože se mu prý do barelu nevešel a místo toho si vzal tenkou deku, že prý bude stačit. Dokončili jsme budování tábora, připravili dřevo na oheň a čekali na lodě, které nám dovezli ve 20,00. Poté jsme si lodě i výstroj rozebrali a upravili dle svých potřeb a odebrali jsme se k ohništi, kde pokračoval oheň, kytary a zpěv

ÚTERÝ 18.8.2009

Suchdol n./L. – Mláka – 27 km

První vstali kolem sedmé hodiny. Asi nejdříve Mireček, který se díky zimě vůbec nevyspal. Každý posnídal něco ze svých zásob a začalo se balit. Jakmile byli posádky sbalené a připravené k odplutí, proběhlo proškolení vodáků, hlavně těch, co byli na vodě poprvé a kolem 10,00 jsme odrazili od břehu, směr kemp Mláka.

První jez, který jsme na cestě potkali, byl jez Pilař, smrťák, takže jsme lodě vzali do teplých a přenesli po břehu. Poměrně poklidnou plavbou jsme dospěli do kempu Majdalena, kde kolem jedné hodiny jsme si dali oběd. Do Mláky jsme dorazili kolem páté hodiny. Po postavení stanů jsme si zahráli fresbee a potom Patrik s Mikim a Járou se šli umejt do řeky. Během mití dostali super nápad, že si prohlédnou jez, zda je sjízdný a tak zcela nazí, vystoupili na protější břeh a přes lesík si to štrádovali, za neustálého mydlení až k jezíku. Tam zjistili, že se to jezdit nedá a tak utíkali zpátky do vodičky, aby ze sebe dostali všechny ty mydlinky. Poté se přidali k ostatním, kteří se již vyhřívali u pořádnýho ohýnku.

STŘEDA 19.8.2009

Mláka – Veselý n./Lužnicí – 29 km

Pozvolné probouzení po sedmé hodině a následná snídaně s cílem vyjet o něco dříve, než předchozí den. Což se nám povedlo, protože jsme lodě odráželi kolem půl desáté. Nicméně jsme s nimi přejeli jen na druhý břeh, kde jsme je lesem přenesli přes neprůjezdný jez. Plavba to byla docela veselá. Vodákům otrnulo a tak si začali plavbu zpříjemňovat koupáním ve vodě, cákáním a stříkáním na ostatní vodáky. Asi nejvíce to odnesla posádka „Věrné gardy“, nebo-li Mirda s Librem, kteří dostali od Patrika s Bětkou a Mikiho s Vláďou slušnou zalejvačku, že ani nit nezůstala suchá a to ještě museli nějakou vodu z lodi houbovat.

Obědvali jsme u jezu Metel, kde jsme si vlezli pod jez a udělali tam pár luxusních foteček. Do Veselý jsme dopluli před šestou hodinou. Libor jel pro auto, abychom si večer mohli dát kytárky. Čekání na Libra jsme si zpříjemnili posezením v super hospůdce Beseda, kterou nám doporučil Miki. Dobře tam vařili a i pivko bylo dobrý. Menší skupinka si ještě odskočila do Tesca na malý nákup a kolem deváté jsme se vrátili do kempu a připravili vše pro oheň. Kytárky začli hrát a poměrně záhy Libor naučil naši partičku dorostenců „Máá roztomilá Báááruško“ a už se nedalo nic jiného zpívat. A k tomu jim dal ochutnat čajíček. Ale nebyl to jen tak obyčejný čajíček, nýbrž Tatranský čaj, který opravdu psal a křivil ústa. Až do pozdních nočních hodin se z našeho tábořiště ozývala jedna jediná melodie.

ČTVRTEK 20.8.2009

Veselý n./L. – Planá n./L. – 23 km

Tentokrát se první drápali ze stanů až kolem osmé hodiny. Snídaně proběhla ve velmi tichém duchu. Z Veselý jsme odrazili kolem půl jedenácté s vidinou krátké etapy. Původní plán byl dojet do kempu u Rybáků, ale tam jsme pochopili, že to je kemp 500 metrů od vody a jen pro karavany. Tak jsme museli dojet až do Plané do kempu na Kopečku.

Navíc jsme chtěli jíst v Soběslavi, ale v hostinci u jezu se jménem Hvízdalka nevařili a měli jen klobásu a naložený hermelín. Tak naši dorostenci si zpříjemňovali dlouhou chvíli tupírováním vlasů pivem a podobnými hrátkami. Na výše zmíněném jezu se poprvé cvakli Libor s Mirdou, ale nikoli na tělese jezu, ale při přibližovacím manévru. Takže všem platili pivko. Miki s Vláďou se pokoušeli s prázdnou lodí sjet tento jez pozadu, ale cvaknutí je neminulo. Alespoň z toho máme hezké video. Ještě před doplutím do Soběslavi se při vodních hrátkách povedlo Mikimu a Vláďovi překlopit loď s Patrikem a Bětkou na hluboké vodě, asi mysleli, že je nepotopitelná, naštěstí rychlý zásah zkušených vodáků zabránil velkým ztrátám. Jen Bětce uplavalo pruhované triko. K našemu nemilému překvapení nevařili ani v cílovém kempu, kde byla slušná hospoda. Takže jsme museli hrábnout do našich železných zásob a to se nám stalo osudným. Mikiho vepřové ve vlastní šťávě odrovnalo zažívací ústrojí u Járy, Mikiho a Patrika a kolem druhé ráno se rozhodlo, že už nechce být tráveno. Miky poté další etapu odjel jako bagáž na přídi Patrikovi kánoe.

PÁTEK 21.8.2009

Planá n./L. – Harachovka (Tábor) – 15 km

Ráno bylo brutální. Několik vodáků se střevníma potížema, s výrazným úbytkem sil. Mirda opět nevyspaný. Celou noc klepal kosu. Nicméně kolem desáté jsme vyrazili. Bylo štěstí, že zatím bylo pořád krásné počasí a my se nemuseli zabívat tím, že máme něco mokré. Na cestě do Tábora jsme sjeli skoro všechny jezy. Miky u jednoho jezu hodil neskutečnou šavli asi dva metry od paní, která se tam opalovala (asi to už nebude její oblíbené místo). Jinak Miki jel celou cestu schovaný ve přídi a jen během jezů vystupoval z lodi. I když jeden jez s ním Páťa sjel i tak a snad mu to ani neříkal.

V Harachovce jsme byli asi v 16,00 a po zastanování jsme si dali až na Mikiho konečně dobré jídlo. Patrik jen poloviční porci a po jídle si šel lehnout k Mikimu. Ostatní si šli prohlídnout krásy Tábora. Cestou zpět do kempu je zastihla krátká, ale zato vydatná bouře, takže nit nezůstala suchá. Večer, kolem 21,00 si dali všichni další jídlo a tentokrát i Miki, ale stejně jako Patrik, zase jen poloviční porci. Patrik si šel radši po jídle zase lehnout, ale ostatní a hlavně Libor, bavil kemp svýma sprostonárodníma písničkami a jelikož byl řádně podpořen Tatranským čajíčkem, tak bylo vidět, že ho to hodně baví. Jen Mirda se furt ošíval a zklidňoval atmosféru z obav, zda není moc hlučná. Miki do 19,00 udržoval v pohotovosti rodiče, kdyby se to nelepšilo. Ale nakonec se klukovi ušatýmu udělalo dobře. Zato Bety se v Táboře najedla něčeho zkaženého a tak Měl Patrik na druhý den na lodi dalšího maroda.

SOBOTA 22.8.2009

Harachovka (Tábor) – Bechyně – 25 km

První vstali kolem osmé hodiny a bylo vidět, že někteří šli spát až kolem třetí ráno. Bety ráno několikrát neudržela obsah žaludku, což byl ještě důsledek špatného jídla z Tábora. Nicméně to nejdůležitější, po samých krásných slunečných dnech jsme vyráželi na řeku za neustávajícího deště a to asi kolem desáté. A jelikož Bety neměla svojí pláštěnku, ostatně jako většina vodáků, tak ji hodný zadák půjčil svou. Hned na prvním jezu, u Kvěchova mlýna se podruhé cvakli Mirda s Librem a Mirda tam ve vodě při chytání lodě ztratil své ne příliš vhodné botky a narazil si o kámen holení kost. Všichni ostatní to sjeli v pohodě. A ani se Mirdovi s Librem moc nesmáli. Další jez musel jet libor sám, protože mu Mirda nevěřil a i když ho Libor sjel v pohodě, tak mu Mirda ze břehu vysvětloval, kde všude udělal chybu a jak to příště musí jet.

Na oběd jsme zastavili již řádně promoklí a promrzlí v kempu Bečice u Lužničanky. Někdo si dal česnečku a někdo nějaké jídlo. Nicméně morálka posádek nebyla na vysoké úrovni a někteří už odmítali jet dále. Pršelo čím dál víc a byla i zima. Prostě tato etapa prověřila charakter našich vodáků. Nakonec po jasném, srozumitelném a nediskutovatelném povelu jsme vyjeli dále. Bety a Miki s pláštěnkou a ostatní s různě proděravěnýma pytlama na odpadky. Stydět jsme se nemuseli, protože v tomhle počasí jsme u vody nikoho neviděli, dokonce ani rybáře. Jen jeden ortodoxní rybář seděl na pramičce s barevným deštníčkem, ale byl smutný, že neberou. Do Bechyně jsme dorazili právě v čas, abychom na unikátním mostě viděli odjíždět náš původně plánovaný vlak, který jel v 16,01.

Kolem 16,30 jsme dorazili, osušili a převlíkli se, vrátili lodě a vyrazili směr hospoda. Blízko nádraží jsme zašli do hospody „Hotel u Draka“ a dali jsme si většinou parádní kachničku se zelím a knedlíkem. V 18,01 jsme nastoupili do vlaku směr Tábor, již bez Verči a Ládi, kteří z Bechyně pokračovali na chatu. V Táboře jsme se rozloučili s Mirdou a Librem, kteří jeli do Prahy autem a ve skupince nejvěrnějších jsme jeli vlakem směr Praha. Vystoupili jsme ve Vršovicích, kde nejmenovaní dělali slušnou ostudu při hraní si na burany. V tramvaji číslo 7 bylo pokračování buranských výstupů, které zakončili na zastávce Průběžná Bety s Mikim, kdy při výstupu si lehali na perón, jako že si tam ustelou. Rozloučili jsme se s Bětkou, která toho měla tak akorát a my ostatní jsme šli ukončit naše „Soustředění cvičitelů TJ SOKOL Praha – Strašnice zaměřené na sjíždění řeky Lužnice, ústící do Nové řeky, ústící do Nežárky, ústící do Lužnice“ do nedalekého stanu u Metra Strašnická. Tam jsme si dali i poslední AHOJ.

 

Lužnice jsme spluli za sedm dní ze Suchdola n./L. do Bechyně, celkem 119 km